Typické lokomotivy na české železnici

Škoda řady S 499.2 (263)

Jedná se o střídavou univerzální lokomotivu druhé generace. Lokomotiva vznikla vypuštěním výzbroje nutné pro stejnosměrnou trakci z vícesystémové lokomotivy ES 499.1 (363). První dva prototypy byly postaveny v roce 1984. [10]

Elektrická výzbroj

Trakční motory jsou napájeny z pulsního měniče s olejově chlazenými tyristory. Lokomotiva také disponuje řízeným usměrňovačem. Lokomotivu pohání šestipólové vize buzené stroje s kompenzačním vinutím. Elektrodynamická brzda je odporová s pulzní regulací. [10]

Škoda řady E 499.3 (163, 162)

Jedná se o stejnosměrnou univerzální lokomotivu Škoda druhé generace. Vznikla vypuštěním systému pro jízdu po střídavé trakce z lokomotivy řady ES 499.1 (363). První prototypy byly vyrobeny v roce 1984. [11]

Elektrická výzbroj

Regulace výkonu probíhá kotevními měniči, jedná se pulzní měniče s pulzně šířkovou modulací. Měniče jsou zapojeny paralelně a napájí dva sériově zapojené trakční motory. Lokomotiva je osazena čtyřmi trakčními motory. Jde o stejnosměrné šestipólové cize buzené elektromotory. Dva motory jsou trvale zapojeny do série v jednom podvozku, motory v dalším podvozku jsou zapojeny paralelně. Elektrodynamická brzda je odporová. [11]

Škoda řady 380

Jedná se o moderní typ třísystémové univerzální lokomotivy společnosti Škoda Transportation. Lokomotiva byla vyvíjena na základě poptávky Českých drah po lokomotivě schopné provozu jak na stejnosměrné a střídavé trakci v ČR, tak také i v Německu, kde je střídavá trakce o parametrech 15 kV, 16 a 2/3 Hz. [12]

Elektrická výzbroj

Na rozdíl od starších modelů Plzeňských závodů je k pohonu lokomotivy použito již moderní koncepce čtyř asynchronních motorů. Motory jsou v tomto případě třífázové asynchronní stroje s kotvou nakrátko. V případě řízení stroje pomocí měničů bylo použito vodou chlazených polovodičových spínačů IGBT. Trakční měniče jsou čtyřkvadrantové. Dále je lokomotiva vybavena pulzním měničem pro elektrodynamickou brzdu. Elektrodynamická brzda je schopná pracovat v odporovém nebo rekuperačním režimu. [12]

Siemens Velaro

Siemens Velaro je vysokorychlostní elektrická trakční jednotka vyvíjená pod taktovkou společnosti Siemens Mobility. Jednotku najdeme na železnicích v Německu, Belgii, Francii, Velké Británii nebo například v Turecku. [13], [14]

Vlaky byly poprvé uvedeny do provozu v roce 1999. Jednotka konstrukčně vychází z projektu realizovaného pro Německé dráhy (DB) ICE 3M/F. Prvním zákazníkem Siemensu s jednotkou Velaro byly Španělské dráhy RENFE. [13], [15]

V červenci roku 2006 Siemens Velaro stanovil železniční rekord 403,7 km/h jako nejrychlejší neupravená železniční jednotka. Absolutní rekord TGV byl realizován s upravenou jednotkou pro pokoření rychlostního rekordu. [13]

Alstom řady 680 Pendolino

Elektrická jednotka řady 680 má velice pohnutý osud. V návaznosti na modernizaci hlavních železničních koridorů Děčín – Břeclav v roce 1993 byl zadán požadavek na nové univerzální vícesystémové vozidla schopná jízdy celou trasou bez přeprahu. Původně se měla jistá část vývoje odehrávat v České republice v rámci společnosti ČKD. Kvůli krachu ČKD v roce 1999 došlo nejenom ke zpoždění dodání jednotek, ale převzetí zakázky italským výrobcem jednotek Alstom. Alstom pro výrobu zvolil základ zavedené soupravy ETR 470 z roku 1996, známé jako Pendolino. Tyto soupravy byly známé svým revolučním řešením naklápění soupravy, které jim umožňovalo projíždět větší oblouky při zachování velké cestovní rychlosti. [16]

Elektrická výzbroj

Regulace výkonu probíhá pomocí čtyř trakčních měničů. Jedná se o čtyřkvadrantové měniče s GTO tyristory. K pohonu jednotky slouží celkem osm trakčních motorů, jsou to třífázové asynchronní motory. Centrální řízení jednotky obstarává řídící jednotka pracující na systému SIBAS 32 (systém spol. Siemens). [16]